Stalo se to, ceho jsem se tak moc bala. Od zacatku tehotenstvi jsem byla v neustalem strachu. Aby bilo srdicko, aby krevni testy byly ok, aby miminko rostlo, jak ma, aby screening dopadl dobre, kdyz byly tyhle zacatky za nami, oznamili jsme tu radostnou novinu. Moje strachy ale nezmizely, kolem 14. tydne jsem citila pohyby, pak jeste v 15. a pak to zacalo byt divne, byla jsem polosilena a kazdy vecer lezela a snazila se neco citit, jakykoli pohyb strev jsem brala jako pohyb miminka, mluvila o tom, jako by to byla pravda, kdyz to reknu nahlas. 1.4.

Vzpomněla jsem si na tuto stránku, kde jsem si psala pár poznatků z prvního těhotenství a bylo moc hezké si to přečíst a věřím, že i dcera si to jednou ráda přečte, tak jsem se rozhodla, že je potřeba dohnat resty a druhé miminko o tyto řádky neochudit.

Tak od posledně už není pochyb o tom, jestli malá kope nebo ne, jsou to rány, až mi kolikrát lítá celé břicho :s: Manžel si to užívá a je z toho vždycky vyvalenej jaký to jsou rány.

Na kontrole ve 30. týdnu jsem zjistili, že malá je velká tak jak má, takže to vypadá, že vše krásně dohnala, odhad váhy byl 1350g. A také se už otočila hlavičkou dolu.

10.8. Manžel poprvé cítil kopání naší malý. Měl obrovskou radost. Snažil se už týden, ale má asi necitlivý ruce - osvědčila se mu metoda, přitisknout na bříško pusu nebo ucho :€O: .

22.7. (20+2) jsem cítila první pohyby - tedy poprvé jsem si byla jistá, že je to opravdu miminko, nyní je už cítím pravidelně, vždy večer cítím dvě až čtyři dloubnutí do bříška v oblasti podbříšku či kolem pupíku

7.4. 2014
už třetí den bolest v podbříšku - myslela jsem si, že mám asi kýlu, je to 38 den cyklu - u mě nic překvapivého, cyklus předtím 44, 32, 37 a teď - // - hned jsem šla k paní doktorce a miminko potvrzeno
11.4.2014
pálivá permanentní bolest v podbříšku - raději jsem šla na pohotovost - potvrzeno, že je vše v pořádku - miminko vypadá na 4tt+6 - prý je menší
14.4.