že tím nekončí svobodný život? :s: co je to za blbost :s: kdyť otec se musí taky starat, o děti i o mámu, k tomu ještě chodit do práce, bejt zodpovědnej, jasně, že si teoreticky může chodit po svejch, ale to asi není to, o co bys stála.. není to vůbec lehký bejt s dětma sama. můj mužskej bejvá v práci třeba 2 dni vkuse a býváme vyřízený oba. neumim si představit, že by si k tomu ještě svobodně žil.

Nemůžeš ho do toho nutit, k tomu, aby se dva lidé stali rodiči nestačí si jen pořídit dítě. Pokud by to nebylo proto, že sám chce, mohlo by to dopadnout špatně.
Když jsem poprvé otěhotněla, bylo mi čerstvých 20 let, dcera bude mít tři roky, tudíž i já byla mladá a hrozně naivní. S otcem dcery jsem se rozešla hned, jak jsem zjistila, že jsem těhotná. Do té doby se tvářil jako ideální partner, on sám mi říkal, že bychom si mohli pořídit dítě (byl o sedm let starší) a od těhotenství se o dítě vůbec nezajímá. Utekl. Už spolu ani nekomunikujeme a já jsem ráda. Za ty čtyři roky jsem už úplně někde jinde. Nedovedu zhodnotit jaké by to bylo, kdybych tehdy neotěhotněla, neměnila bych.
Dnes mám nového partnera, druhé dítě jsme moc chtěli, bohužel to skončilo špatně, ale vím, že i v těžké situaci při mě stojí a podporuje mě.
Ale asi bych si tím nebyla tak moc jistá, kdybychom si nemuseli tou hrůzou projít.
Vlastně nezjištíš dřív, jaký by byl otec, dokud se jím nestane.
Už jste o tom vůbec mluvili?

Dohodněte se na termínu, do kdy se rozmyslíte. Pokud i potom řekne, že ne, zvážila bych odchod o dům dál. Nebo třeba i sama zjistíš, že to i ze tvé strany nebude tak horké.
Možná bude jednou báječný táta, ale chlap se musí rozhodnout sám.
Všimni si, kolik párů se rozchází s tím, že dotyčný nechce děti. A za rok ho najednou potkáš s těhotnou holkou - ta pro něj prostě byla ta pravá a s ní ty děti chtěl.
Čím to je, hlavou nepobereš.

mému muži je už přes 30 let a bojím se, že bude říkat pořád, že nechce