Budu Náhradní maminka - Začínáme

Ahojky. No vajíčko bude její. Se svým bych do toho nikdy nešla, protože to by přeci bylo moje dítě... Takže tak :-)... Jinak mám stejný názor jako Ty... Kdybych někdy v budoucnu chtěla třeba druhé mimi a nešlo to, taky bych šla asi raději do adopce :-)...

Mezi náma.... Některé si z toho byznys dělají.... Ale jako já proti nim nic nemám... Každý svého štěstí strůjcem ;) ... A já osobně bych dala za dítě všechny prachy světa, kdybych je měla :s:

Dneska to dělá každý druhý CAR i s darovanými vajíčky...

A není problém ani v tom, že jsi vdaná... Teda pokud to nevadí manželovi :-) protože i s tím se už dnes počítá, jen je to prostě náročnější tím, že by se muselo popřít otcovství manžela a přiznat otcovství toho druhého... Jakoby to bylo třeba u milence atd... Každá taková komplikace znamená prodloužení procesu, ale vyřešit se dá vše :-)

:a: já jsem dost velký exibicionista, abych neodpověděla. A kdybych nechtěla otázky na tělo, nezakládám blog :-)...

Právně je to ošetřeno neošetřeno. Je to tak, a to mám ověřené a prošetřené a ne JPP(jedna paní povídala)....že se tám naše legislativa moc nezabývá. Fakt je ten, že matka je vždy ta, co dítě porodí. Tak to je. Takže pokud se do toho chceš dát (nemyslím konkrétně Ty) tak musíš počítat s tím, že to dítě je po porodu TVOJE a Ty se ho budeš muset VZDÁT.

To, že je dítě biologicky JEJICH a ne moje jsem psala :-)-... Takže já vlastně porodím dítě, ale u svěřeneckého soudu se vzdám nároku na něj a nechám ho jakoby tátovi. No a jeho manželka, potažmo bio matka dítěte jej adoptuje, s čímž já budu souhlasit. Tím pádem se do rodnýho listu uvede BIO MÁMA, BIO táta už tam je a o mě není nikde ani zmíňka :-)

AD pochybnosti... To už mám v hlavě dávno srovnaný... Pohyby samozřejmě cítit budu, ale nikdy to nebude moje dítě. ANI TROŠILINEČKU to nebude moje dítě. To embryjko, co do mě vloží, je už vlastně hotovej tvor. AŤ si říká kdo chce co chce, splynutím spermie a vajíčka a narostnutím toho ocásku se to stává miminkem. No a to miminko do mě poputuje už hotové. Dokonce bude mít už krev...Tedy "krev" a ta je jeho... Ne moje. Zvláštní, že?... Prostě ze mě nebude mít nic :-)...

Výsledkem je pro mě to, že se na porodním sále setká maminka se svým miminkem a já to uvidím a budu moooc šŤastná, že jsem jim k tomu pomohla zrovna já :-)...

Já jsem měla hodně těžké těhu. Teda ne fyzicky, to jsem měla parádní, ale tak psychicky to bylo těžké. Něměli jsme tátu, peníze... a tak to beru jenom jako cestu... Já už svůj poklad doma mám :-)

Ahojky,jsem ráda,že jsi mně pochopila.Opravdu tímto nikoho nesoudím,ale obdivuju,protože já bych toto určitě nedokázala.Já sama jsem byla jednu dobu přesvědčená,že vlastní dítě nikdy mít nebudu a přemýšlela jsem o tom,že bych šla do adopce a dala lásku dítěti,nebo dětem,které někdo odložil.A nebo jsem uvažovala o tom,jít dělat maminku do SOS vesničky....Měla jsem to nastudované a dokonce jsem se byla podívat jak probíhají kurzy pro tyto maminky a jak to ve vesničce chodí.Ale zadařilo se a mám vlastní mimčo a prostě vím,že bych se nedokázala vzdát miminka i kdyby nebylo geneticky moje,protože umím dát lásku i cizím dětem.Patnáct let jsem dělala chůvu a s dětmi které jsem hlídala,mám báječný vztah do dnešních dní.Některé už dokonce žijí svůj život dospěláků a mají už i vlastní děti :).
Mnohokrát jsem si zažila,kdy mi roční capartík říkal mami....Vím,že dítě si vybuduje citový vztah k tomu,kdo o něj pečuje hlavně přes den.Dá mu najíst,přebalí,pochová,pomazlí,utěší když pláče atd...a je pravda,že já s těmi dětmi byla od rána do večera,tak se není čemu divit.Samozřejmě jsem dítku říkala,že nejsem máma,že máma příjde.Máma tě miluje a už se na tebe moc těší a tak dáááále.
Proto,kdybych nemohla mít vlastní dítě,šla bych raději do adopce,a dala lásku dítěti,které to potřebuje.Vím,že to není jednoduché.Spousta papírovaní,úředníci ti lezou do hlavy,do soukromí a tak dále,ale i toto bych pro cizí dítě podstoupila.Děti v dětských domovech lásku potřebují a bezdětných párů co by dítě chtěly je tolik....jenomže naše byrokracie jim to akorát stěžuje.Není zrovna jednoduché v naší republice adoptovat dítě,nebo jej dostat do pěstounské péče.
U adoptovaného dítěte je samozřejmě riziko toho,že nevíš jací byli jeho rodiče.Jestli to byli feťáci,nebo alkoholici,delikventi atd.A takové dítě je i poznamenané,tím,že jej někdo odložil,ale na druhou stranu je vděčné,že si jej někdo vybral a dá mu domov a lásku,kterou tak moc potřebuje.
A právě toto je na každém z nás,jaké riziko zvolí...buď se dá na adopci,kde je riziko,že nakonec adopce nedopadne a nebo bude dítě v pubertě a v dospělosti problémové.A nebo půjdu do rizika,že si to náhradní matka rozmyslí a po devíti měsících těšení se,nakonec své vytoužené dítě nedostanu.O to je to horší,protože víš,že to dítě je biologicky tvoje....
Vyměněné holčičky v porodnici,tak to bych taky nechtěla zažít.Ale tam je to o tom,že to maminky nevěděly,tak je jasné,že když je vychovávaly jako vlastní v nevědomí,že nejsou jejich,tak je jasné,že měly problém je vyměnit.To jsou ale extrémy.
Moc ti přeju aby tvé náhradní těhu proběhlo v pořádku,aby jsi to měla v hlavě srovnané,tak jak píšeš,aby jsi byla v pohodě i po porodu.A doufám,že až se vám třem zadaří otěhotnět,tak sem budeš psát i nadále,jak se vše vyvíjí ,hlavně tvé pocity.Moc ráda toto budu sledovat a držet palce :)

Jasně...nebude z Tebe...je dobře,že máš jasno Já bych to nezvládla,přesto,že by mimi nebylo ze mě,rostlo by ve mně...přiznávám,prostě bych to ani nedokázala....být tou čekající mámou,bála bych se,že ten souhlas k adopci nedáš,tady se musí prostě věřit.... Mějte se dobře...

jj,to je druhá věc že se 9 měsíců těšíš,ale zároveň bojíš jestli si to "nositelka" nerozmyslí..
jinak ani já bych to nezvládla,chtěla bych si ho nechat.. :h: :h:

Děkuji za názor, ale nesouhlasím... Détě není věc, to nikdo neříká, ale "nárok" na lásku má každý. Tedy i žena, jak píšeš.

Samozřejmě jsem uvažovala nad tím, co kdyby si to ONI rozmysleli. Vím, že se může stát cokoli, nicméně bys je musela znát.... Pokud by jim to přestalo klapat, je ten chlap takl fajn člověk, že by to dokončil, protože ví, že ta MAMINKA je schopna pro to dítě udělat vše.... A dopadlo by to tak, že by ho měla u sebe... No a pokud by se nedejbože něco stalo s rodiči, nechala bych si to dítě...To je jasný...Je taky možnost, že by to dítě chtěli jejich rodiče,nebo kmotři (bylo by-li dítě už na světě....... No, ale já bych to dítko nenechala někde na pospas. Vždy je tam ta možnost, že se něco stane a to se o něj budu starat já. Ale to jsou krajní situace, ke kterým snad nedojde....