my jsme spolu 10 let, poslední dva - tři roky je náš vztah úplně v jiných dimenzích, než jsem si kdy vůbec dokázala představit, že bude. Můj každodenní stereotyp kolem dětí a jeho ráno do práce, večer domů, najíst, vyspat a ráno nanovo, našemu partnerskému vztahu fakt neprospívá... předevčírem jsme se rafli tak, že kdyby na stole ležely rozvodový papíry, podepsala bych je bez váhání. Že nechlastá a nosí výplatu domů je hezký, ale cítila bych se podstatně líp, kdyby přidal kapku uznání a místo rádobyvtipných keců o tom, jak by se býval mohl mít lépe, kdyby se tenkrát zapletl s jinou blondýnkou, udělal něco pro to, aby se měl líp se mnou...
Na druhé straně ale, když už se rafneme, vždycky je to kvůli nějaký prkotině. V podstatných věcech se shodneme a stojíme při sobě. O děti se stará hezky. Samozřejmě je chlapsky línej, takže kdykoli může, zapojí mě do procesu. Když vytáhnu paty z domu, zvládne všechno sám, ale jak mě má po ruce, na všechno se ptá, jak by dodnes nevěděl, kde mají děti oblečení a kam se s nimi dá jít ven. Chápu, že si taky někdy potřebuje odpočinout od práce a že není zrovna dvakrát odvázanej ze stavění báboviček na pískovišti, ale mě to sakra taky nebaví a dělám to pětkrát do týdne, když to děti potřebujou. Fakt se těším na jaro-léto, prostě ráno sbalím děti a na celý den vypadneme, aspoň jednou-dvakrát týdně, s tatínkem nebo bez něj, to je fuk, hlavně abychom vypadli z té každodenní rutiny a zažili taky něco jiného, než to blbý pískoviště. Znám se, když se budu cítit líp, bude to i s ním klapat líp. A on ocení, když vyvinu iniciativu a na nějaký ten výlet se určitě rád přidá, ale musí to mít bez práce na úseku plánování a zařizování :s: že bych se jako svobodná matka nebo snad s jiným chlapem měla líp, tomu absolutně nevěřím. Podle mě to "kouzlo" není v tom změnit/vyměnit ho, ale změnit svůj přístup k věci.
my jsme spolu 10 let, poslední dva - tři roky je náš vztah úplně v jiných dimenzích, než jsem si kdy vůbec dokázala představit, že bude. Můj každodenní stereotyp kolem dětí a jeho ráno do práce, večer domů, najíst, vyspat a ráno nanovo, našemu partnerskému vztahu fakt neprospívá... předevčírem jsme se rafli tak, že kdyby na stole ležely rozvodový papíry, podepsala bych je bez váhání. Že nechlastá a nosí výplatu domů je hezký, ale cítila bych se podstatně líp, kdyby přidal kapku uznání a místo rádobyvtipných keců o tom, jak by se býval mohl mít lépe, kdyby se tenkrát zapletl s jinou blondýnkou, udělal něco pro to, aby se měl líp se mnou...
Na druhé straně ale, když už se rafneme, vždycky je to kvůli nějaký prkotině. V podstatných věcech se shodneme a stojíme při sobě. O děti se stará hezky. Samozřejmě je chlapsky línej, takže kdykoli může, zapojí mě do procesu. Když vytáhnu paty z domu, zvládne všechno sám, ale jak mě má po ruce, na všechno se ptá, jak by dodnes nevěděl, kde mají děti oblečení a kam se s nimi dá jít ven. Chápu, že si taky někdy potřebuje odpočinout od práce a že není zrovna dvakrát odvázanej ze stavění báboviček na pískovišti, ale mě to sakra taky nebaví a dělám to pětkrát do týdne, když to děti potřebujou. Fakt se těším na jaro-léto, prostě ráno sbalím děti a na celý den vypadneme, aspoň jednou-dvakrát týdně, s tatínkem nebo bez něj, to je fuk, hlavně abychom vypadli z té každodenní rutiny a zažili taky něco jiného, než to blbý pískoviště. Znám se, když se budu cítit líp, bude to i s ním klapat líp. A on ocení, když vyvinu iniciativu a na nějaký ten výlet se určitě rád přidá, ale musí to mít bez práce na úseku plánování a zařizování :s: že bych se jako svobodná matka nebo snad s jiným chlapem měla líp, tomu absolutně nevěřím. Podle mě to "kouzlo" není v tom změnit/vyměnit ho, ale změnit svůj přístup k věci.