Mám syna 10 let a má diagnostikované oboustranné ADHD a nějaké dysfunkce. Porucha ADHD je porucha soustředěnosti, to, co popisuješ mi k tomu moc nepřijde(myslím tím, že to co popisuješ je popsané ADHD. Patrik krásně mluvil, neměl problém s ničím. Sestru měl od svých šesti let, kdy šel do 1.třídy, ale "problémy" s ním byli už i ve školce. Pořád jsem poslouchala, jaké s ním budeme mít problémy na ZŠ.A taky že jo. Nikdo mi ale neporadil, abych někam zašla :( . 100% by to chtělo psychiatra (taky chodíme) co nejdřív, my tam začali chodit bohužel až na ZŠ. Kdyby jsme začali dřív, možná by jsme neměli tolik problémů se školama :( Pokud jsi z Prahy, doporučila bych ti úžasnou doktorku, pokud ne, zeptala bych se třeba ve školce nebo jestli máš dobrého pediatra, aby ti poradil někoho fakt ale dobrého, jinak to může spíš uškodit než pomoci(vlastní zkušenost). Každopádně co u nás mělo smysl a co ne, třeba to pomůže: NE zákazy NEříkat NE - neříkat nedělej tohle, ale třeba, pojď sem, zkus dělat tohle NEkřičet - zbytečné, jen to stresuje další dítě a hlavně maminku NEdávat "zbytečně" na zadek - zbytečné, jen se oklepe a po čase ještě začne říkat nebolelo Asi by toho bylo víc, ale takhle po ránu mi to moc nemyslí. U nás nezabírali ani zákazy typu, tak nebudeš mít pohádku, nebo tohle a tohle, on si vždy našel něco jiného. Chce ho, ve finále to je nejjednodušší řešení, pouze zabavit. Koupit dětské nůžky a barevné papíry, ať si stříhá, pastelky, ať si vyrábí, atd. Vyluxovat to netrvá tak dlouho a navíc si to pak může luxovat sám, buď když si to nebude chtít posbírat, nebo je to další část zábavy. A co je tedy důležité, to nám kladli na srdce - CHVÁLIT, chválit a chválit, i za maličkosti. Nechat ho dělat takové věci, aby jsme ho potom mohli pochválit a pokud se mu něco nepovede, neopravovat to před ním, snižujeme se mu ještě víc sebevědomí a pak je to pořád dokola :00: Uf, přeji hodně síly a klidně se ptej :a:
Mám syna 10 let a má diagnostikované oboustranné ADHD a nějaké dysfunkce. Porucha ADHD je porucha soustředěnosti, to, co popisuješ mi k tomu moc nepřijde(myslím tím, že to co popisuješ je popsané ADHD. Patrik krásně mluvil, neměl problém s ničím. Sestru měl od svých šesti let, kdy šel do 1.třídy, ale "problémy" s ním byli už i ve školce. Pořád jsem poslouchala, jaké s ním budeme mít problémy na ZŠ.A taky že jo. Nikdo mi ale neporadil, abych někam zašla :( . 100% by to chtělo psychiatra (taky chodíme) co nejdřív, my tam začali chodit bohužel až na ZŠ. Kdyby jsme začali dřív, možná by jsme neměli tolik problémů se školama :( Pokud jsi z Prahy, doporučila bych ti úžasnou doktorku, pokud ne, zeptala bych se třeba ve školce nebo jestli máš dobrého pediatra, aby ti poradil někoho fakt ale dobrého, jinak to může spíš uškodit než pomoci(vlastní zkušenost).
Každopádně co u nás mělo smysl a co ne, třeba to pomůže: NE zákazy
NEříkat NE - neříkat nedělej tohle, ale třeba, pojď sem, zkus dělat tohle
NEkřičet - zbytečné, jen to stresuje další dítě a hlavně maminku
NEdávat "zbytečně" na zadek - zbytečné, jen se oklepe a po čase ještě začne říkat nebolelo
Asi by toho bylo víc, ale takhle po ránu mi to moc nemyslí.
U nás nezabírali ani zákazy typu, tak nebudeš mít pohádku, nebo tohle a tohle, on si vždy našel něco jiného. Chce ho, ve finále to je nejjednodušší řešení, pouze zabavit. Koupit dětské nůžky a barevné papíry, ať si stříhá, pastelky, ať si vyrábí, atd. Vyluxovat to netrvá tak dlouho a navíc si to pak může luxovat sám, buď když si to nebude chtít posbírat, nebo je to další část zábavy. A co je tedy důležité, to nám kladli na srdce - CHVÁLIT, chválit a chválit, i za maličkosti. Nechat ho dělat takové věci, aby jsme ho potom mohli pochválit a pokud se mu něco nepovede, neopravovat to před ním, snižujeme se mu ještě víc sebevědomí a pak je to pořád dokola :00: Uf, přeji hodně síly a klidně se ptej :a: