Jo, naštěstí to trvalo asi jen rok, pak už jsem nesplácela dluhy, co zbyly po ex a najednou jsem měla docela slušnou částku peněz a místo, abych s klidem nakoupila, co potřebuju, tak jsem málem začala ještě víc skrblit... prostě takový opačný extrém... než jsem si zvykla, že je zase vše v pohodě... pak jsem konečně nakoupila, co bylo třeba sobě i dětem... ale od té doby mám v podvědomí stejně takový divný pocit, když jdu nakupovat... vím, že nemusím rozhodovat, jestli koupit to nebo to, protože můžu koupit oboje, ale nechce se mi za to dávat peníze pryč... hahaha... manžel mě doslova musel (a ještě někdy i musí) popostrkovat, abych koupila vše, co je potřeba, protože je to potřeba a nemusím přece čekat do další výplaty, protože ty peníze na to mám... prostě taky případ pro psychiatra... ;)
In reply to To věřím, že muselo být by Belly
Jo, naštěstí to trvalo asi jen rok, pak už jsem nesplácela dluhy, co zbyly po ex a najednou jsem měla docela slušnou částku peněz a místo, abych s klidem nakoupila, co potřebuju, tak jsem málem začala ještě víc skrblit... prostě takový opačný extrém... než jsem si zvykla, že je zase vše v pohodě... pak jsem konečně nakoupila, co bylo třeba sobě i dětem... ale od té doby mám v podvědomí stejně takový divný pocit, když jdu nakupovat... vím, že nemusím rozhodovat, jestli koupit to nebo to, protože můžu koupit oboje, ale nechce se mi za to dávat peníze pryč... hahaha... manžel mě doslova musel (a ještě někdy i musí) popostrkovat, abych koupila vše, co je potřeba, protože je to potřeba a nemusím přece čekat do další výplaty, protože ty peníze na to mám... prostě taky případ pro psychiatra... ;)