Ahojky Heli, tak já se můžu vyjádřit pouze k bodu 4 (ostatní neznam). U nás tyto situace začaly asi tak před třemi měsíci, naučil se říkat "to je moje" a byla to jeho velmi oblíbená věta. Došlo to až tak daleko, že začal děti plácat a strkat, když si půjčily jeho hračku. Jediné co na něj jakž takž platilo, bylo odvést pozornost na něco jiného a vysvětlovat, že se mu hračka zase vrátí. Teď už je to mnohem lepší, už neřve moje moje a s dětma se o hračky podělí. Prostě to chce čas, spoustu trpělivosti, vysvětlování a tréninku, třeba i s tím jídlem, jak psaly holky dole.
Ahojky Heli, tak já se můžu vyjádřit pouze k bodu 4 (ostatní neznam). U nás tyto situace začaly asi tak před třemi měsíci, naučil se říkat "to je moje" a byla to jeho velmi oblíbená věta. Došlo to až tak daleko, že začal děti plácat a strkat, když si půjčily jeho hračku. Jediné co na něj jakž takž platilo, bylo odvést pozornost na něco jiného a vysvětlovat, že se mu hračka zase vrátí. Teď už je to mnohem lepší, už neřve moje moje a s dětma se o hračky podělí. Prostě to chce čas, spoustu trpělivosti, vysvětlování a tréninku, třeba i s tím jídlem, jak psaly holky dole.