Přidat komentář

já to měla u prvního synka takhle - asi tak dva dny před porodem jsem měla průjem jako blázen, takže jsem baštila jen piškoty a čajík, vůbec mě nenapadlo, že se blíží porod, byl začátek března, tak jsem si myslela, že je to nějaká viroza... A pak ráno mě začalo píchat v břiše, vždycky tak po chvilkach, tak jsem to zkoušela stopovat a po hodině stopování a sledování se, jsem se vrátila zase do postele, že tohle nevypadá na porod. Ale manžel začal plašit, že pojedeme, tak jsem se začala soukat od oblečení a to už teda byla síla! Z domova jsme vyjeli v šest, do Plzně do nemocnice jsme přijeli v sedm, stihli mě tak tak vyšetřit, nedostala jsem ani klystýr, protože jsem byla vyprázdněná tim průjmem dost, akorát se všichni divili, že nemám žádnou plodovou vodu :? - prej ani tak kávovou lžičku :? Pořád se ptali, jestli mi nepraskla doma, ale fakt ne, takže jedině odcházela s tim průjmem, no ale kdo to mohl tušit :jawdrop: Takže šup na sál a Šimík se narodil na pár zatlačení 8.20 hod. Tohle byl můj první porod, sama jsem byla vytřeštěná, jak to šlo rychle a děkovala Bohu, že jsem neporodila nikde doma nebo po cestě :00:

Jinak když je mimi bez vody, tak je to nebezpečný, hrozí infekce.