ale já Ince říkám,že hold nemůže,musím ji v tomhle učit disciplíně,jelikož povolila bych jednou a už by jsme se z toho nevyhrabaly,je třeba v tomhle důslednost.No nám to objevili,tak že jsme neustále byly v nemocnici,pořád ji bolelo bříško,a vnemocnici dělají jen takové základní testy,až teda ,když už jsme v nemocnici bývaly víc než doma,tak naši dětskou napadlo,at jdeme na testy na lepek.a bylo vymalováno,měla tak vysoké hodnoty,že když jsem byly v Ol na biopsii,tak ještě před zákrokrm,když viděly ty výsledky,si troufali tvrdit,že to podle nich vypadá na 100%.takže jsem to měli dýl,vím,že si pamatuju,že si občas postěžovala na břicho,ale brali jsme to,že něco snědla a tak,jelikož to nebylo nic akutního,ale potom ve škole stres,a to je jak známo spouštět téhle nemoci,takže se to projevilo pořádně.ted jsme tedy už přes rok na jiné škole.Ale ty záchvaty ,kdyyse mi tu svíjela byly fakt časté a tak jí to bolelo,že mě sama prosila,at už jedem do nemocnice.Kolikrát i večer jsme jely na pohotovost,jeliož jsme nevěděly co to je.Od té doby co držíme dietu,tak jsme v pohodě,ono to sice trvá,než se to dá zase do pořádku,ale je to už dobrý.jen je to teda na celý život.Jinak ještě co se týče toho pečiva,nejlepší je rozpečené,ale ve škole nemá kde si rozpéct,takže on je ten chleba nebo housky či koláčky pořád jakoby tvrdší,no divné.
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
ale já Ince říkám,že hold nemůže,musím ji v tomhle učit disciplíně,jelikož povolila bych jednou a už by jsme se z toho nevyhrabaly,je třeba v tomhle důslednost.No nám to objevili,tak že jsme neustále byly v nemocnici,pořád ji bolelo bříško,a vnemocnici dělají jen takové základní testy,až teda ,když už jsme v nemocnici bývaly víc než doma,tak naši dětskou napadlo,at jdeme na testy na lepek.a bylo vymalováno,měla tak vysoké hodnoty,že když jsem byly v Ol na biopsii,tak ještě před zákrokrm,když viděly ty výsledky,si troufali tvrdit,že to podle nich vypadá na 100%.takže jsem to měli dýl,vím,že si pamatuju,že si občas postěžovala na břicho,ale brali jsme to,že něco snědla a tak,jelikož to nebylo nic akutního,ale potom ve škole stres,a to je jak známo spouštět téhle nemoci,takže se to projevilo pořádně.ted jsme tedy už přes rok na jiné škole.Ale ty záchvaty ,kdyyse mi tu svíjela byly fakt časté a tak jí to bolelo,že mě sama prosila,at už jedem do nemocnice.Kolikrát i večer jsme jely na pohotovost,jeliož jsme nevěděly co to je.Od té doby co držíme dietu,tak jsme v pohodě,ono to sice trvá,než se to dá zase do pořádku,ale je to už dobrý.jen je to teda na celý život.Jinak ještě co se týče toho pečiva,nejlepší je rozpečené,ale ve škole nemá kde si rozpéct,takže on je ten chleba nebo housky či koláčky pořád jakoby tvrdší,no divné.