posledních 14 dní, katastrofa

Takže to vezmu hezky od začátku a doufám, že snad na nic nezapomenu, i když v mém psychickém stavu se to klidně může stát.

Zítra tomu bude 14 dní co jsem byla s malým 3,5 měsíčním chlapečkem na běžné kontrole u doktorky, byla tam doktorka na zástup a při ohledávání tělíčka malého mu našla 2 modřiny v bederní oblasti, symetrické, jen zrcadlově otočené a jelikož je můj synek chudokrevný, tak si myslela, že se k tomu přidala i porucha srážení a odeslala mě s malým do nemocnice na podrobnější vyšetření. Jenže ještě téhož dne, než jsme vyrazili na příjem do nemocnice, cca 20 minut po mém příchodu domů u našich dveří zazvonili 2 paní od sociální péče, že jim volala doktorka, že malej má modřinky a že se na to jdou podívat, doma jsme byli oba jak manžel tak já. Manžel se jako statnej tatínek, kterej se stará o děti v době, kdy já si přivydělávám na brigádě chopil malého aby sociálním pracovnicím ukázal ty modřinky a já akorát vyndala prádlo z pračky a šla ho pověsit na sušák. Doma běhala ještě moje rok a půl stará dcerka jen v plence a začala sociálním pracovnicím ukazovat panenku. Jedna ze sociálních pracovnic byla u manžela a povídala si s ním o těch modřinkách a druhá měla snahu si prohlížet byt a dala se do hovoru se mnou. Po jejich odchodu jsme se oblékly a jeli na příjem do nemocnice, kde už byli o nás informováni a čekali na nás. Příjem proběhl téměř bez problémů, všechno sepsali a malého přijali k vyšetření a my se měli telefonicky informovat druhý den, což se také udělalo, po telefonu nám řekli, že všechna vyšetření jsou pořádku a ještě bude mít malej oční vyšetření a že ho pustí domů. Načež se stalo něco co mě a manželovi zahýbalo nervy, v pátek, když volal, kdy malého pustí a jak dopadlo oční mu bylo řečeno, že sociální pracovnice zakázala malého propustit z nemocnice do té doby dokud nevydají rozhodnutí o jeho propuštění a načež mu volala sociální pracovnice, že jsme v šetření, jestli náhodou malého netýráme. V sobotu jsme si pak ani nevolali, jak to pokročilo a řekli jsme si, že v neděli se za malým pojedeme podívat a když mi muž volal tak jsme mu řekla, aby vzal pro malého oblečení, kdyby náhodou ho chtěli pustit. Taky že ho propustili v neděli, s tím, že nám primářka řekla, že rozhodnutí padlo už v sobotu, ale že jsme si nevolali, tak to nikdo neřešil a čekali, až se ozveme a o podotýkám, že telefonní kontakt na nás měli, tak nás mohli informovat oni. Načež, když jsme chtěli vidět veškeré výsledky z vyšetření nám paní primářka odpověděla, že nám to nedá a že to všechno bude v propouštěcí zprávě. Tak jsme si řekli dobrá, ale zarazilo mě to, že na naší zprávě bylo napsáno rodině a že naší doktorce a na sociálku budou zprávu posílat a že nám nechtěli ukázat ty výsledky.

Mno a následně jsme dostala předvolání na sociálku, byla jsem tam včera, výslech jak já nevím co, prostě hrůza a neustále mě chtěli navézt na to, abych obvinila svého muže z týrání dětí, což se jim nepodařilo, protože svému muži věřím. Kdybych mu nevěřila, tak nechodím na brigádu. Pořád mě buzerovali a ptali se já jen odpovídala a řekli mi, že příští úterý se sem zase přijedou podívat, co je nového a tak. Jsem celá vyplašená, nejen tedy já a oba se bojíme na malého sáhnout, abychom mu neudělali nějakou modřinku. Myslím si, že pokud bude malej po mě, tak bude k modřinám dost náchylný, mě stačí málo a mám jelito.

Snad jsem napsala všechno, kdyby jste měli nejasnosti tak se ptejte, je možné, že jsme něco vynechala. A taky doufám, že si o nás nic nemyslíte.