Otec u porodu

Ahoj.
Tak manžel u porodu byl.Chtěl sám.Já sama nevěděla jestli chci aby tam byl.Nakonec jsem byla ráda.Toníčka fotil a točil hned po porodu.Manžel je z toho nadšený ještě těď,že u toho byl,ale kdyby nechtěl u toho být tak bych ho nenutila.Pa

Muj manzel se mnou u porodu byl, sam chtel i ja chtela. Bylo super mit ho tam, psychicky to hodne pomaha a pak byli jsme oba u narozeni naseho Tadeaska.

Ahojky všem, tak můj taťka asi k porodu nepůjde. Ze začátku se tomu sice bránil tak na oko jako že chce být přemlouvaný ale nakonec si vyslechl kamaráda a jeho zážitky z docela těžkého porodu a od té doby vím že ho tam nedostanu. No stejně by mi nepomohl tlačit tak co s ním. :s: Musela jsem se s tím smířit ale říkám si že třeba když budu mít to štěstí a bude se mnou na hekárně tak bude chtít být u toho až do konce. No ještě má dost času na rozmyšlení rodíme až v červnu.

tak u nás to bylo tak, že hned jak jsem manžílkovi řekla, že jsem těhotná tak mě prosil, aby mohl jít k porodu :s: Já jsem stejně chtěla (abych mu tam mohla nadávat a váš jak) no a když jsem mu to ke konci těhu říkala, že mu tam budu nadávat - tak řekl, že tam raději semnou nepůjde ,,, :r: Ale pak jak mi praskla voda tak ani neuvažoval, že by tam nešel!!!!Hned si bral peněženku :s: Ale jak jsem mu říkala, že mu budu nadávat tak jsem mu jen řekla, že to bolí jako p... :j) Ale pak jsem mu celou dobu říkala jak moc ho miluju.Byl tam pro mě strašně moc velká oprora a já věděla, že na to nejsem sama!!!I když mi tam moc nepomáhal (byla jsem na porodním boxu) protože nejlepší polohapro mě byla na porodnickým lehátku :s: :s: :s: A to jsewm si říkala jak budu ve sprše a na míči ani náhodou!!!

A manžova reakce z porodu, že tam půjde znova - teda zda budu chtít :s: :a:

Taj můj přítel k porodu půjde, dokonce i sám chce. Ale chápu i taťky, kteří tam jít nemůžou. Mluvila jsem o tom s kamarádem, který u porodu sice byl, ale prý by tam asi už podruhý nešel. Moc mu vadilo, že jeho manželka trpí a on ji nedokáže pomoct. A když jsem ležela na začátku těhotenství na gyndě, tak se tam vyprávělo, že jeden tatínek u porodu omdlel, rozbil si nos a museli ho převést o patro níž na chirurgii a nechali si ho tam na pozorování :) Chlapi, co dodat!

Ahoj holky, můj manžel taky u porodu byl a ani neumím a ani nechci si představoval že by tam nebyl, taky chtěl sám od sebe a oto mě to víc těšilo, byl mi velkou oporou...po porodu si natočil umývání Denisky, pak mě osprchoval, nakrmil...připravil na pokoj, no prostě jedinečná pomoc...nebýt jeho, musela by to vše asi dělat sestra, pač já jsem vážně nebyla schopná ničeho...

ahojky ja sem pořad chtěla t jde se mnou a on pořád že ne..ale před 2 tydny mi napsal že jde se mnou že bude stat při mně a držet mně za ruku...uplně mně dojal :h: ja sem rada že jde se mnou je moje opora

Ahojky,
tak u nás snad nakonec taťka u porodu bude, i když mne to stálo dost sil. Tchýnin přítel totiž vedl hloupé chlapské řeči a od účasti u porodu ho zrazoval, až se mu to skoro povedlo. Nicméně z minulé lekce předporodního kurzu jsem přišla domů s tím, že si máme vzít někoho k porodu "za každou cenu", protože nám to pomůže nejen psychicky, ale i přístup personálu je pak jiný. Tak jsem manžovi řekla, že potřebuju vědět už teď, jestli tam se mnou bude on nebo ne, abych se případně domluvila s někým jiným (např. mojí mamkou) a tak slíbil, že půjde. Jenom se bojí toho, že se bude muset dívat zepředu, tak se mu neustále snažím vysvětlovat, že uvidí jenom to, co bude chtít. Začátkem dubna jdou s náma na předporodní přípravu taťkové, tak doufám, že pak už nebude protestovat vůbec, až tam uvidí ostatní chlapy. Na utz se mnou taky málem nešel, když zjistil, že doktor mne bude nejřív vyšetřovat prohmatem a budu tam teda svlečená a pak z něj vypadlo, že by býval asi zvládnul i to (ale čekal v kabince než se obleču a připravím na utz) a že dr. je sympatickej :-) A pak viděl, že tam chodí manžel nebo přítel téměř s každou těhulí a byl klid.

Ahojky,tak máme asi podobné manžely,mám strach ,že ten můj by byl asi taky KO,ale já bych ho tam teda chtěla,ani ne tak u samotného porodu,ale hlavně v té čekací fázi,to se mi tam minule docela táhlo.Takže přemlouvám a přemlouvám,on je ale srab,to víte holky ,dělají se jací jsou siláci a skutek utek.(určitě ne všichni,když tady čtu jak některé píšete,že vám partneři moc pomohli při porodu jen tiše závidím)

Můj názor je ten, že pokud můžou, měli by tam být. Nebýt manžela, který mi držel pár hodin rytmus dýchání a nakonec pomohl malého dostat ven (spolu s PA přímo asistoval :) ), bylo by to o hodně těžší. Teď se musím smát tomu, jak jsme tam svorně několik hodin dýchali jako dva psi. Každopádně pro něj je to nezapomenutelný zážitek, všem to pořád vypráví a je hrdý na to, že viděl úplně všechno a ví, co jsem prožívala. Takže já jsem jedině pro. Nehledě na ten dojatý výraz, když mu miminko dali do náručí, to se prostě nezapomíná :)

Ahoj, když jsem se svým manželem navodila toto téma, tak mě překvapil svou sebejistou reakcí. Samozřejmě že u porodu budu. chci vidět jak přichází moje dítě na svět a chci bejt u tebe a podporovat tě. Bylo to moc hezké toto od něj slyšet. Byl mi velkou oporou. Když jsem ho viděla jak mu vytryskly slzy, když se malej konečně narodil-no bylo to prostě krásné. Pak ho nespustil z očí a udělal moc hezké fotečky. Když mu ho PA dala do ruky už zabaleného,tak se na něj pořád díval a prstem ho hladil po čelíčku..teď čekáme druhé mimi a u produ bude znovu...

Ahoj holky,
tak můj přítel ještě když byl jenom můj kamarád vždycky tvrdil, že chlap nemá u porodu co dělat. Hrozně jsem ho kvůli tomu vždycky popichovala a časem zjistila, že důvodem proč to říká je skutečnost, že je to chlap, který se bojí jehel, krve atd.. takže toho, že by to tam nezvládl a akorát by se ztrapnil. Když jsme spolu začali chodit, hned jsem na něj uhodila, že jak by si to jako představoval abych já tam trpěla sama, když taky nesnáším jehly, krev, ... Tak řekl, že je to vlastně pravda, že by tam měl být. Když jsem pak otěhotněla a všichni se ho začli ptát, tak začal říkat, že samozřejmě půjde (jeho kamarádi, kteří znali jeho názor z dřívějška se tomu jen smáli, že je teď asi podpantoflák :s: ) No, vážně jsem mu řekla, že když se mu nebude chtít na ten sál, tak tam už to nějak zmáknu, ale že bych byla ráda, aby se mnou byl aspoň předtím. Řekl, že se mnou bude celou dobu a že sebou maximálně sekne. Tak uvidíme, jsem na něj zvědavá. Ale zatím je to tatínek ukázkovej. Večer mi krájí jablíčka, pořád mě maže krémama, ráno občas přinese snídani do postele, povídá si s bříškem a uklidňuje mě, že to všechno zvládneme. Jééé, kééééž by mu to takhle vydrželo napořád :dance:

Ahoj,
já jsem rodil před 9 měsíci. Během těhotenství manžel taky tvrdil, že tam se mnou nebude, protože se bál,že při pohledu na krev sebou sekne. Ale pak se mnou absolvoval předporodní kurz v porodnici, kde viděl porodní sály i oddělení šestinedělí a názor změnil a zaplatil si rovnou svou přítomnost u porodu.
Přítomnost manžela u porodu mi moc pomohla - hlavně psychicky. Vědomí, že tam nejsem sama mi pomáhalo jak po celou 1. dobu porodní, tak po 2. dobu při tlačení a pak i v těch 2 hodinách po porodu. Jsem strašně ráda, že tam se mnou manžel byl, že mi držel ruku při těch šílených kontrakcích, opakoval mi pokyny asistentky při tlačení a když pak poprvé uviděl našeho syna a když mi hned položili malého na bříško, tak jsem byla ráda, že to obrovské štěstí a úlevu může prožívat manžel se mnou. A když si pak mohl pochovat, tak jsem mu ve tváři našla takový výraz, jaký ještě nikdy předtím neměl.
Na to, že se nejdřív bál k porodu jít, že uvidí krev, tak byl moc statečný a krev mu vůbec nevadila a ani ji nevnímal. Dokonce byl schopný po narození syna udělat několik fotek. A to jsem krvácela dost, byla jsem celá potrhaná, doktor mi musel dát drény proti otokům, užila jsem si i 50 minut šití, které bolelo snad nejvíc, protože doktorovi pořád praskaly nitě, a manžel celou dobu držel našeho syna v náručí a mohl se na něj vynadívat a byl ohromně pyšný a šťastný, že u toho byl.
A já jsem na manžela taky moc pyšná, že byl při porodu tak statečný. Moc si ho za to vážím a on si mě od té doby váží víc i jako ženy a matky, která mu porodila vytouženého syna.
Pa :a:

Ahojky, můj přítel ze začátku těhu tvrdil, že se mnou bude absolvovat všechno kromě porodu, ale jak čas plynul a on se mnou opravdu absolval všechno, nedalo mu to a šel i k porodu a je za to dneska MOC rád!!!!!

Ahoj,to náš tatínek jde snáma :\x: Když to těhotenství s náma tak celou dobu prožíval tak ten závěr si nemůže nechat ujít :s: Termín máme za 4dny to čekání je hrůza :'zz):

Ahoj, můj chlap ze začátku říkal, že tam se mnou bude, ale čím víc se porod blížil, tím víc se mu do toho nechtělo, tak jsem to nechala na něm a říkala, že mi bude stačit, když se mnou bude v první době a pak počká na chodbě... nakonec byl se mnou po celou dobu, moc mi pomohl a střihnul si pupečník... Nech to na něm a do ničeho ho nenuť, třeba si to nakonec rozmyslí

ahojky můj manžel byl u porodu a sám říkal že by neměnil a te%d ke druhému se hned hlásí pokud budeme mít kam dát dcerku. ale jsem ráda že tam byl

Ahoj, tak já bych určitě chtěla, aby tam byl se mnou, i on se tomu nebrání, ale vůbec nevím jak to nakonec dopadne, protože odjíždí v půlce června na služebku a já mám termín 13.6. tak uvidíme....snad se prckovi bude chtít na svět o pár dní dříve...)))

ahojky,tak Marek mi to navrhl sám,že by tam se mnou chtěl být,ikdyž mi tam prej nebude moc platnej,ale že by tam chtěl být.A já byla strašně moc ráda,že tam se mnou byl,moc mi to pomohlo :h:

Ahojky tak já moc chtěla mít manžela u porodua on se toho chtěl také zučastnit dokonce říkal,že by si to nenechal v žadném případě ujít a já jsem moc ráda,že jsem ho u sebe měla porod byl dlouhý a bez něj bych to asi nezvladla

ahoj my čekáme první miminko, sama pořádně nevím co mě čeká, ale moje drahá polovička u porodu být chce!Navrhl to sám od sebe až jse se divila :s: ale taky ho tam chci!Aspon mu to přiblíží co všechno žena musí kvůli miminku zažít:-) na drobečka se oba mooc těšíme :ww: Doufám jen že ho to tam taky nezkolí :00: :sick: :s: :s:

teď jsme o tom zrovna s přítelem mluvili :) On zatím souhlasí s tím, že se mnou bude na předporodním pokoji, ale na samotnou akci se necítí. Nutit ho nechci, ale trošku doufám, že si to pak na místě rozmyslí a pomůže mi i tlačit :) V nejhorším za námi přijde hned po porodu, aby aspoň prcka nafotil a zůstal tam ještě chvilku s námi :) No uvidíme, už to máme za pár, tak to snad zvládnem :)