Narození prvního dítěte-jedna s šesti nejčastějších příčin rozpadu vztahu.

Ahojik,ja patrim k te mensine,ktere se vztah po narozeni rozpadl.Vsechno se zdalo byt na lepsi ceste,kdyz se maly narodil,ale za chvilku se to vratilo do starych koleji.Byvaly,ac je mu 28let,zacal chodit po diskotekach a pravdepodobne zase balit 14lete holcicky.O hospode ani nemluve,to mi zacal vycitat i veci,na kterych jsme se dopredu dohodli - treba ze nebude tolik pit a nebude se vracet ve 2 rano.Prestal to dodrzovat a kdyz jsem mu domluvu pripomnela,byl jeste hruby a vyhazoval me v noci z baraku.sice me treba za 2 hodiny zase pustil dovnitr,ale i tak.Když je venku pomalu -10st.a ja jen v nocni kosili ... Neustale mi rikal,at si zmenim trvale bydliste,ze tady uz nechce,abych ho mela.No na socialce mi rekli,at to v zadnem pripade nedelam,jinak o vsechno prijdu.Ohledne penez - uz vybavicku jsem kupovala celou sama s jeho slovy,ze proto mam penize za nemocenskou,abych se o to postarala.Pak jsem nastoupila na rodicak a kdyz jsem po nem chtela nejake penize,tak mel zase plnou pusu toho,ze jsem jenom doma a mam rodicak,tak at kupuju vsechno z nej.No proste hnus,hnus. Pritom maleho chtel on,on me zacal tlacit at se vratime z Nemecka do CEska a zalozime rodinu.Skoncili jsme spolu po 4 letech spolecneho zivota,z toho jsme se znali pres 10let,takze to nebylo zadne unahlene rozhodnuti

Ahojenky Peti...
Tak u nás je to asi podobné, ale snažíme se i tak k sobě tulit všichni 3! Je to ted všechno složitější, ale snažíme se co to dá a ono to nějak jde ;) Fakt se snažíme i jeden druhého všímat... malá je samozřejmě stále středem pozornosti, ale s tím se muselo počítat, stále se jí nemůžeme nabažit, stále ji chválíme jak je krásná apod... :c:
Jinak ty stavy co cítíš, mám někdy i já, tak tě snad uklidním ;) taky si zavzpomínám jak jsme s holkama šli 3x za rok za pařit na naše narozeniny (jsme 3 holky z jedné ulice¨a vždy jsme spolu slavili narozky, takže jsme se i pak při práci, kdy jsme na sebe neměli čas nebo já se ostěhovala, na sebe udělali čas min 3x za rok)... takže mám taky někdy choutky :///: a taky jsme si zapálili a popili :) ale utěším tě, když pak budeš chtít a malá bude větší, tak se jistě někdo mile rád najde, kdo malou pohlídá a ty si jeden večer vyrazíš... já určitě ano a nestydím se za to... přece to nebude znamenat, že naše dítě nebudeme milovat!! Natálka miluju nadevše, ale věřím, že si někdy někam zajdu s kámoškama sednout a pokecat, člověk bude rád, když bude na chvíli pryč a bud bude hlídat táta nebo tchýně nebo můj taťka, oni rádi pohlídají...ale kdo ví kdy to bude, co? ;) Plně kojím, ale na cigo mám občas fakt chuť :) ale nedám si! To bych malé neudělala ;)

Mám výhodu v tom, že s mužem můžu mluvit o všem. pokud jednoho nebo druhého něco trápí, chtěl by to jinak, nebo má z něčeho naopak radost, vždy se podělíme a snažíme se najít řešení.
Což mě dovádí k zamyšlení, že s minulým partnerem, se kterým jsem byla 9 let, bych jistě už nežila a byla svobodná matka, protože ny to neustál.
Rozárka má zítra 11 měsíců a za celou tu dobu jsme až teď na silvestra byli s chlapem sami randit. S naší mamou máme domluvené, že už takhle budeme jezdit jednou do měsíce na celé odpoledne a noc.
Prostě, že pohlídá. Dřív to ani nešlo, jelikož kojím a až teď nemusím v noci.
Lidé strašně rádi dostávají, ale dát něco ze sebe, je už mnohdy problém.

Ahojík, já musím zaťukat - že toto taky neznám...proběhli nějáké dohady, ale ty přešli v momentě kdy malej řval jak túr a já spala a musel se starat přítel - páč on si myslel, že když jsem doma s malým začnu sama obstarávat domácnost....možná na mě bude plno žen koukat blbě, ale domácnost jsme si vždycky dělili kvůli zaměstnání a měnit nic nechci....malej dá hodně zabrat, ale naštěstí je hodnej - nejvíc času mi zabírá odstříkávání a následné čištění všeho - ruce úplně zničené od vody jak pořád všechno myju...náš systém je takový, že přes den hlídá přítel a já se jdu vyspat třeba na hodinu či dvě a tak potom přežívám noc:-) ...je pravda, že svou nezávislost jsem tak trochu také ztratila jako každá - ale vím, že jak budu moc tak si to vynahradím a proto tolik netrpím:-)...jediné čím náš vztah trpí je teda co se týče sexování, ale to už jsme taky vyřešili...ale musím říct, že tohle všechno funguje jen díky tomu - že Míšánek je opravdu zlaté dítě a myslím, že tim že jsme oba v klidu je i on...nevím jaké by to bylo, kdyby malej byl řvoun páč mám doma spáče a jak nenaspí to svoje je zněj protiva - já jsem pravej opak, takže se doplňujem:-D

Jéjda, tak tohle naštěstí vůbec neznám!!!! Spíme všichni celou noc, takže nějaké nevyspání vůbec nehrozí... S malou si hrajeme a povídáme společně, taky když příjde taťka z práce, tak se ho ptáme, jak se měl a co dělal, on se pak taky ptá nás, co jsme za celý den prožily... pak třeba převezme starost o prcka on, hrajou si oba je to baví a já si třeba jdu dělat to, co potřebuju sama... S penězi teď taky problém nemám, neboť jsem si platila jako OSVČ nejvyšší nemocenskou, takže mám 29tisíc :-) Bohužel jen na půl roku :-( Pak skočím na těch 7600, to bude panečku změna :-( Jinak já už nekojím, takže to vínečko a cígo si klidně dám a můžu ti říct, že i půl hodinka u sousedky je k nezaplacení... Je pravda, že milování jsme trošku museli přizpůsobit na dobu, kdy malá spí, protože, kdyby se na nás při tom koukala, nedejbože smála.... to néééé :-))
Zkus se taky přihlásit na nějaké plavání kojenců, cvičení, nebo odstříkat mlíčko a nechat kluky doma a jet třeba po obchodech... Taky musíš manželovi věřit a strašně jej pochválit, jak to bez tebe zvládli... ho to utvrdí v tom, že to i bez mamky zvládnou :-) A bude strašně důležitý :-)Ke kadeřníkovi si třeba zajdi....... Neboj, přijde teplo, prcek bude větší a bude to už lepší :-))
Nevím, jestli radím blbě, ale mi to takhle funguje od žačátku a jsme naprosto v klidu a pohodě.... Držím moc palečky a Denčovi posíláme hubánka :-*

ahojky,
myslím, že nejsi vůbec sama, ba naopak, chtěla bych vidět matku, která po narození mimča má na prvním místě sebe a partnera :-) jak říkáš, změna obrovská a opravdu člověk nemá už pak na toho partnera někdy čas ani energii. Záleží na toleranci obou, domluvě a dělbě práce :-) Malý bude mít rok a přiznám se ti, že to pořád není ještě to pravé ořechové...vyjít jsem si za tu dobu zašla třikrát a byla jsem naštěstí v klidu, protože můj manžel se o malého umí opravdu perfektně postarat. Další věc je ta, že z toho pobytu doma už mi taky hrabe, ale jednou jsem se takhle rozhodla, tak se nedá, co dělat :-) Přeji pevné nervy, tolerantního partnera, co pomůže a hlavně aby sis to v sobě nějak uspořádala ;-) Lucka

Peti, já mám teda super manžela. Chová malou, když už já nemůžu, chystá mi přikrmy, když se kojení blíží ke konci, pomáhá mi s domácností, ... takže já si fakt stěžovat nemůžu... musím ale přiznat, že si vedle něj připadám až neschopně a přijde mi, že dělá víc než já :( ale asi je to jen pocit... Taky doufám, že se to brzy dostane k normálu ... mám pocit, že pro starost o malou fakt zapomínám na sebe, potřebovala bych ke kadeřnici, ani na pitomé oholení nohou nemám čas a to je fakt mazec :00: ... sem pořád unavená a musím fungovat pro malou i pro manžela - uvařit oběd, vyprat a vyžehlit prádlo aspoň pro malou, protože máme spotřebu,... no prostě kolotoč... a fakt už si připadám jak otrok a někdy mi do hlavy přijde myšlenka jestli je TOTO přesně to, co jsem chtěla... ale pak se na mě malá usměje, nebezky nádherným úsměvem a já vím, že ANO, že je to právě ono, i když padám únavou na hubu...
Musíme to prostě vydržet a neodmítat pomoc a víc relaxovat, i když není doma zrovna naklizeno... jinak se z toho zblázníme. A jak píšeš, soustředit se i na partnery, ale taky je zapřáhnout ke spolupráci.... miminko má přece oba rodiče, ne jen mamku... to je nutné si uvědomit...
Peti, nestresuj, s manželem to bude ok, pokud je inteligentní a vidí, jak se o Deníska staráš a kolik to dá práce, tak Ti přece neublíží tím dementím chlapským způsobem...
Pevné nervy a neboj, chce to čas...
:a:

zmena je to obrovska,malej byl vymodlenej a jeste nemocnej,takze sme se o nej starali s manzou oba,dokud sem kojila tak sem nikam nechodila,kourit sem prestala asi v 2m tehu,tetka se snazime o druhe tak se jeste ovladam abych nezacla,mam strasne velke chute,jak sem prestala kojit tak uz sem byla i pryc,naposled to bylo pred vanocemi to sem byla na vecirku,v 5 rano sem byla doma jak na koni :s: manza se o maleho postaral i rano tak sem si i zdrimla ;)
nekdy nezaskodi hodit tu zodpovednost na chlapa :///:
malej ma 16m a zatim jeste nebyl na hlidani,nejak to nemuzem rozchodit ze by sme meli byt bez nej,mozna je to "spatne"ale tak to zase citime my.ale treba ze sme sli do obchodu,nebo jak sme se stehovali,tak samozdrejme byl jinde a bylo to v pohode,ale na dyl to bych neprezila
a doma me to taky nebavi,snazim se chodit ven,na navstevy,prochajdy s kamoskama ale ne vzdy to jde,
neboj to zvladnete,je to jen o zvyku,je to vsechno nove a celkove je to narocne,hlavne pro zenu vzhledem k hormonalnim zmenam a nejen jim
snad sem to napsala dost srozumitelne i moje pocity :a:

Ahojky letuško ůplně mi to bereš s ůst s mysli a ze všeho co snad ještě jde:-) asi včera jsem měla chut semky napsat podobný článek jako ty:-(.... od narození našeho vysněného miminkla což je 3 měsíce jde náš vztah od 10 k 5,nechápu čím to je,celé těhotenství jsem byla tou nejštastnější ženou pod sluncem čekala jsem naše první miminko,přítel se ke mě nádherně choval ale co jsem porodila nebo spíš co jsem přišla z porodnice katastrofa,už jsem chtěla několikrát odejít a vykašlat se na všechno ale není to jen tak jednoduché:-( ještě s miminkem.já to prostě nechápu co se děje,už si mě tak nevšímá,už mě tak nehladí,mluví se mnou jako bych mu odpadla od prdele,prostě hrůza,domluva nepomůže prostě nic a já jsems toho neštastná protože ho pořá miluji,jak jinak,pořád si říkám jestli to není tím že byl u porodu a viděl to co neměl vidět:-((((((((

Ahoj Peti,vím jak se cítíš.I když já to mám s manželem úplně super.On se hodně postará a dost mi pomůže.Ví že kdž jsem celý týden doma s rarachama sama tak jak pařijde z práce a poobědvá tak si hraje s Lukáškem do té doby než jde spát ať si můžu na chvilku odpočinout.Sex nevím co je už rok.vlastně od doby co se udělal Fífa a nevím kdy něco takového podniknem když jsme oba KO.Jinak já mám asi trošku i výhodu v tom že nekojím,protože my dáme Lukáška ke tchánovcům a o Fífu se manža už postará a já si můžu zajít s holkama na pivko.Měla jsem to tak i když byl jen Lukáš,a dokonce mi kolikrát říkal že mi doma hrabe ať se s holkama domluvím a jdu si odpočinout.Sice to vydržím jen asi hoďku ale pomůže to.Peníze nějak neřeším ,my nemáme doma moje tvoje ale naše.Většinou jsme zaplatili co bylo ptřeba a je to tak i teď a potom jsem je doma měli někde dané a jak bylo potřeba tak se vzali jen jsme si to řeklli aby se vědělo kolik nám zůstává.A já se teď rozhodla začít se znova malovat,a tak si nechávám tu chvilku pro sebe s tím že se upravím.Ono to doporučují i psychologové aby jsme se doma cítili co nejlíp tak se klidně nalíčit a oblíknou.učesat a tak.já třeba i teď a to jsem na mateřské už třetím rokem si co druhý den umývám vlasy tak jak bych chodila do práce.A s tím líčením jelikož už se neosýpavám tak jak jdu ven tak si masku udělám,mi to zabere málo času a hned se cítím lépe.P+L+F

Ahoj Peti,vím jak se cítíš.I když já to mám s manželem úplně super.On se hodně postará a dost mi pomůže.Ví že kdž jsem celý týden doma s rarachama sama tak jak pařijde z práce a poobědvá tak si hraje s Lukáškem do té doby než jde spát ať si můžu na chvilku odpočinout.Sex nevím co je už rok.vlastně od doby co se udělal Fífa a nevím kdy něco takového podniknem když jsme oba KO.Jinak já mám asi trošku i výhodu v tom že nekojím,protože my dáme Lukáška ke tchánovcům a o Fífu se manža už postará a já si můžu zajít s holkama na pivko.Měla jsem to tak i když byl jen Lukáš,a dokonce mi kolikrát říkal že mi doma hrabe ať se s holkama domluvím a jdu si odpočinout.Sice to vydržím jen asi hoďku ale pomůže to.Peníze nějak neřeším ,my nemáme doma moje tvoje ale naše.Většinou jsme zaplatili co bylo ptřeba a je to tak i teď a potom jsem je doma měli někde dané a jak bylo potřeba tak se vzali jen jsme si to řeklli aby se vědělo kolik nám zůstává.A já se teď rozhodla začít se znova malovat,a tak si nechávám tu chvilku pro sebe s tím že se upravím.Ono to doporučují i psychologové aby jsme se doma cítili co nejlíp tak se klidně nalíčit a oblíknou.učesat a tak.já třeba i teď a to jsem na mateřské už třetím rokem si co druhý den umývám vlasy tak jak bych chodila do práce.A s tím líčením jelikož už se neosýpavám tak jak jdu ven tak si masku udělám,mi to zabere málo času a hned se cítím lépe.P+L+F

Petinečko já ti tak rozumím.. máme to úplně stejné... já od včera jak mi ruplo v zádech taky víc nechávám Máru aby se staral... zrovna teď si vedle sebe leží na sedačce a hrají si.. co se týče intimností tak teď 3dny nejsem schopná... projevil se u mě už spánkový deficit za těch 8týdnů tak jsem vyřízená jak kdybych měla prochlastaných několik nocí.... :bléééé... jinak vztahově dobrý.. jsme na sebe hodní,ale taky se poštěkáme, třeba včera jsme se poštěkaly, ale zase hned dobrý.. a co teda můžu říct tak SEX je po porodu úplně boží.. já si to užívám neskutečně.. nevím čím to.. jestli tím dlouhým půstem nebo co... :D taky jsme si s Márou říkaly jaký to bylo když jsme byly sami a jely jsme do kina... Ale pak jsme se shodly na tom že nechápeme jak jsme tak dlouho mohly být bez miminka.... MAlá je pro nás vším a moc ji milujeme,ale jak bude větší tak ji necháme babi na hlídání a někam si vyrazíme to je jasný.. taky se nijak přitažlivě necítím,ale chci už začít konečně cvičit a to povolený tělo zase dát do kupy... papa zlatíčka naše.... pusu G+B

Ahojky naprosto vím o čem mluvíš, zrovna dneska jsem na chlapa jak cizího nejradši bych ho vystřelila na Mars. Jenže bohužel je to z mé hlavy a on za nic nemůže.
Občas se cítím jako popelka, ušmudlaná, špinavá, vlasy mastné.
Je to někdy děs, ale když máme hlídání tak samosřejmě vyrazíme a bavíme se, jenže to není ono protože chodíme spolu. Já už se těším a pořád to říkám že bych šla nejradši někdy sama a ono to pořád nějak nevychází. On má svoj hospodu kam si může zajít.
Jinak malého milujeme nade vše, je to náš poklad a zatím jsme se kvůl němu nepoohádali. Občas se tedy rafnem, ale kvůli blbostem.

Ahoj letusko,
tak taky musím přidat svoji trošku do mlýna. Narození dítěte je opravdu pecka jako blázen. Jak říkáš neměnila bych... o tom žádná...jen si někdy přeju jenom na den zpátky svůj starej život...i když si stejně myslím, že bych po pár minutách už byla nervozní. Ve vztahu se s manželem taky hádáme....často kvuli mě, jak tu bylo řečeno, nevyspalá, nenajedená, neučesená, nevysprchovaná :) ...takže se mu ani nedivim, že už ze mě není vodvařenej jako na začátku....naštestí jsme spolu už od 20...takže 11 let a nijak závažněji to náš vztah asi nezkomplikuje. Někdy je to u nás vyslovená itálie...ale naštěstí se tomu hned dokážeme zasmát....teď si namátkou vzpomínám....když jsem byla s malou asi druhý den doma z porodnice, potřebovala jsem něco koupit pro malou...už nevím co a poslala jsem pro to manžela...on se vrátil asi za dvě hodiny...že byl s nějakým kamošem a tu věc nepřivezl...do mě vjeli všechni čerti a kričela jsem na něj ...ty hajzle tady o život dítěte............dneska se tomu smějeme a když já něco hned nepřinesu, když me manžel žádá a hlídá malou, hned mi to připomene. No prostě, abych to shrnula...narození dítěte může být důvod k rozchodu...hlavně pro toho kdo postrádá humor a nadhled :€Ss€:

Ahojky
uplně tě chápu, taky jsem byla nezávislá strala se o sebe, byla pořád mezi lidmi a ted jen doma max když venku nemrzne tak jdeme na chvíli ven.
Taky se občas hádáme mam napnuné nervy, protože malá pořád křičí nechce sama usnout, budou ji 2 měsíce.
Manžel mi pomáhá jak muže to jsem zase hodně ráda, ale taky se těším až budu moc jít cvičit nebo jen tak někam sednout :-)
myslím že jak příjde jaro tak se to zlepší :-)

Ahoj Peti. Však víš,že jsme na tom stejně. Když malá hodně pláče,teda spíš řve,tak jsme oby nervozní a to je blízko k hádce. Ale věřím, že to překonáme, malá už tolik nepláče ( konečně jsem objevila dudlík, který chce- obyčejná kytka za 15 kč z lékárny, které byly za nás...) ,časem budeme moct poí,dnikat více akcí s malou, bude lepší počasprostě bude líp.
Jen ti můžu říct, že mi chybí kamarádka, která by se mnou vyrazila s kočárkem a pokecaly jsme.
Doufám, že se brzy sejdem!! Jenže ono je to ted blbý- těžko nakojíme někde v kavárně...

naprosto ti rozumím a cítím se stejně. Malého bych ani za nic nedala, miluju ho a jsem šťasná, že ho mám,ale je to náročné. Hádky u nás jsou samozřejmě taky. Kolikrát je to kůli mě, uvědomuju si to,ale nejde mi to ovládat, člověk je pořád doma s malým, nikam nejde a je pravda, že se teda kolikrát taky necítím jako ženská,ale spíš jako robot. Asi to k tomu patří,ale myslím si, že by prostě ženská měla občas z toho kolotoče vypadnou a jít se odreagovat. Já už si to plánuju, protože jsem opravdu podrážděná a vede to akorát k hádkám :00: