Ráda bych se k vám přidala

Ahojky holky.... ráda bych se podělila o svuj příběh .... Od 15 jsem neměla zázemí domova.. bylo to moje rozhodnutí odejit za " svoji láskou " byli jsme spolu až do mých 19 .. nějaké 4 roky teroru, ponižování, mlácení... týrání .... no nicméně jsem otěhotněla.. porodila zdravého chlapečka Michálka.... tomu je už rok a půl... Po porodu mi můj bejvalý řekl, že mě celou dobu podvadí... a já se sebrala a šla pryč... myslela jsem , že je to za mnou.. ale bylo to ještě horší.. on mě pronásledoval... pořad mi psal... sledoval... vlezl v noci do bytu oknem.. šíleny :( tahanice na soudech... pořád něco... a pak nastal klid... Bylo to až divny, že je najednou takovy klid... a já se sesypala... skončila jsem v psychiatrické lečebně v Dobřanech.. stravila jsem tam nějaký čas pod práškami, injekcemi... pár dní jsem vubec nevnimala.... potom mi vybudovali závislost na neurolu.. a ja bez něj měla abstáky :( Z lečebny jsem se vratila jako trosta závislá na práškách.. vubec mi tam nemohly... nebyla jsem schopna se starat o maleho :( bylo to šíleny.... Můj bejvaly se to dozvedel a zažádal si o maleho.. že já... jako magor se o něj nemuzu starat.... :( a co se stalo? V péči ho má moje mamka... Já chodim do práce.. do školy... staram se o malého.... ale bydlim jinde... sama... bez malého.... :( To je to jediny co se zmenila.... jenom spolu nebydlime... trápí mě to... sem s malym denně .... dávám ho spát ..... ráno za nim přijdu... ale nemuzu být u něj..... a víte proč? Prej sem pro malého nebezpečna.. a když s nim sem tak musim být pod dohledem... nikdy bych mu neublížila..takže se ted protloukam životem..... S malym travim maximum času... a doufám, že ho brzy dostanu do peče... a budu s nim moct být sama... tolik ho miluji.. a dává mi sílu ....